Já byla naivní, když komédie hraj v ní,
ne,
ale konců nelituj.
Já byla hloupá a ty ten, co mě zkoupá,
ne, tak to není, ty jsi byl můj.
Sveč s mě spěšin
mích nouz vedel,
každý asi hřích má jeden,
ty jsi byl ten můj.
Málem si mě zbát a zlomil,
právem ženě znát i omyl,
ty jsi byl ten můj.
Býval,
kdy jsi živ,
mým dechem dnes,
tak jako dřív zní echem hlas,
co polá stůj.
Já však vrdím stále,
pokud mám jít žena krále, ty jsi byl můj.
