Myslel si tuřně, že zvládne to stán,
nepotřebuji už žádný svůj klán.
Vyrazil sám dole do Behríše,
hrdý a pišný, jak poral do víše.
Najednou vítr se zvebl a bal,
on se však ztratil a neví,
jak dál.
Kolem jen bílou a mrazivý stín,
ztratil se v bůře a má svoho splín.
Mrzne a chtěl dne,
už ztrácí svůj ***,
volá své bratry, má na sebe vstech.
Sbohem ušepá a zavírá oči,
když pom se kolem měj
hejno točí.
Že jího obímají, řídly ho chrání,
v jejich je bratříček
a pak ho brání.
Teď už ví jistě, že sám nic nezmůže,
spolu jsou síla, co nikdo nepřemůže.
Mrznul a chřapnul, už ztrácel svůj ***,
bylo mu líto, že jen neposlech.
Děkuje v nebi, že už není sám,
bratří ho chrání, teď ví jak jich dál.
Nikdy se sám už nevydává,
hejno ho chrání
a to je dál.
03:38
