Jako malá chtěla jsem vždy odjet do Japonska,
lákalo mě na té zemi snad úplně všecko.
Však to znáte, uvěřte mi, byla jsem jen děcko.
Vyrostla jsem z Mojdřela a...
musím do Japonska.
Táhne mě to čím dál více směrem do Japonska,
k lidem co se usmívají jako slunce rudé.
Živiknu si jejich mrabům, nádherné to bude,
kež by mě snad jednou osud
zavál do Japonska.
Zemi ostrovní,
v zemi vzdálené, slumce vychází,
když jdu spát.
Kraje východní jsou mi souzené, žádných nesnází,
nechci znát tam, nechci znát.
Teď to velmi stručně vyčtu,
proč chci do Japonska,
jak se patří a jak sluší, kopě doje sushi.
Poznamenám k tomu také zapíje se sake,
doplňi k duševní stravy je firmku Rosavi.
Když si pustím Pokémona, vlezu do Kimona,
možná taky jednou budu fakt dost dobrá v Judo.
Zaplatit si mohu jenem cestu Shinkansenem,
stoji mi i za námahu sednout na Yamahu.
Když mě Čuto náhle zmate,
*** se na karate,
musím si dát mezi námi pozor na tsunami.
A když napadnou mě viry, spáchám Harakiri,
pokud to pustí mě Muzy, vstoupím do Yakuzi.
A když zadaří se zrovna budoucí sařovna,
hrozně se mi líbí krucit japonští kluci,
dostat by měl velký metal,
jejich Heavy Metal.
Teď už jesnadoufám jasné,
proč chci do Japonska.
V zemi ostrovní, v zemi vzdálené,
slunce vychází,
když jdu spát.
Kraje východní,
jsou mi souzené,
žádných nesnází, žádných nesnází,
nechci znát, tam nechci znát.
Na mapě mi vždycky sklouzne můj prst do Japonska,
velká touha odletět tam pořád se mi vrací.
Už se těším, až provedu online rezervaci,
hned jak bude na letenku,
letím do Japonska.
Letí do Japonska, letí do Japonska.
Doufám, že hned popozítří,
letím do Japonska.
Letí do Japonska, letí do Japonska.
Až posejí smo předpovědi,
letím do Japonska.
Letí do Japonska, letí do Japonska.
Letí do Japonska, letí do Japonska.
Letí do Japonska, letí do Japonska.
Letím do Japonska.