Od jistý doby mě trochu přešly zloby
Zjistil jsem překvapeně,
že jsem malý štěně
Když teď jsem co jsem,
vyhlížím den,
den,
kdy zase budu člověkem
Odistý chvíle svět vidím vše dobíle,
přišla změna,
všem sahám sotva po kolena
Jak těžkej sen je
vzpomínka na den,
na den,
kdy jsem byl odsouzen
Mám půlku duše,
naděje, ale někde žije,
od černou srstí v kleci melancholie
Dokud jsem štěně,
jsem lidem ještě milej
Po starých toulavejch psech všichni pak už jenom střílej
Ale i když se nechám zastřelit,
kde budu jistotu mít,
že ještě
někdy budu člověkem
