Pod skálou bílou, kde protiší tok,častokrát s milou já zamířil krok,na úšku schvojí za přísvitu hvězd,zlověstnou krásou začla stně plést.Slavík tam zpíval, strom oblékal květ,já zapomínal nauf i svět,i práci v resích, co měl jsem tak rád,já zanedbával a nemohl spát.Plétělo bílé mi čím dál tím víc,svítilo nocí dvojitý půl měsíc,v té kráse bílé já schožel jak trout,můj rozum zdá se dál odnášel pro mě,tam z klíši solší na úšku strav,já zapomínal i na dobrý mrav,děžně jsem líbal tvých tvářích důlek,i kůži bílou tvých oblých půlek.Z talázky slivů já smíchával tam,netušil, že tvou zbraní je klam,dávám ti sbohem,takové psaní já odmítám číst,kdež být bys mohla u šák či pták,když být bys mohla u šák či pták,když bys mohla u šák či pták,nabil bych krér svůj štěrkem a pak,ještě sůl s pepřem by vzala ti smích,jak bych to pálil do půlek tvých,jak bych to pálil do půlek tvých,do půlek tvých.