Až ti bude smutno, zavolej.
Moje číslo je ti pořád kmání.
Ještě že pan Bell pro nás vymyslel
tento způsob komunikování.
Tady vsice lásce nesvědčí,
jednotky si skáčou jako divé.
Účet prozradí,
sdat ti nevadím,
tvý bysity nikdy nejsou živé.
Vytočil si číslo a máš to.
Aparát mi na pojičce zvoní.
S napětím se vtám, prosím, kdo je tam.
Nažhavíme linky telefoní.
Ještě že už slunce zachází.
Po zlebnění dá se mluvit dlouze.
To pak nemá plas, lásce přeje čas.
Oslovíčka vlídná není nouze.
A když bude nejhůř a já snad
v ní budu chvíli hluchá.
Do schránky dej zkaz,
který zvolá nás.
Budeme zas jedna velká ucha.
