Sodiš s před tobou svou,
držíš slanou stelzu z poutě.
Sny jako holud, k sousi pouhrá,
vytlíš zámu snad dořím.
Na co ti však křídla jsou,
když péruň tě máš střížená?
Tak rád bys vzdal se zámku a letěl mezi pohořím.
Tak leč
a splnit myšlenka, když křídla ti zás dorostou.
Tak leč,
opust slušný chrám a nech se touhou véz.
Tak už leč,
neohlíži se zpět.
Tak už plav,
najdi přístav, konec věc.
Ležíš a s před tobou svou,
listuješ mezi řádky,
kde jsou chodby pod zemí,
co tledo do pohádky.
Kde je klíč, co zamyká,
kde je vlaných slivů, s okovů se hod.
A běžet než mi dojde ***,
tak běž
a splně v myšlenkách, když před tím dojde vzuch.
Tak běž,
najdi podzemí a nech se touhou véz.
Tak už běž,
neohlíži se zpět.
Tak už plav,
najdi přístav, konec věc.
Tak běž a splně v myšlenkách,
když před tím dojde vzuch.
Tak běž,
najdi podzemí a nech se touhou véz.
Tak už běž,
neohlíži se zpět.
Tak už plav.