Nech milá ludzko kakabusy ať věří jistěně, že je hladká.
A že v ní nejsou tajná vrátka, mě zase stojí za pokusy se koukat stolům pod ubrusy.
A trumpetistům do trumpety jsou v jednom světě různé světy,
když najdu je nebed vydechnout si.
Ce-au, a-au, ce-au, de-au.
Kouř mi jejících týdnů dusí a bývala jsem na něj krátká, jak tuška na oře závádka.
To, co prý každý vidět musí, jsem brala za své bez diskusí, až jednou v červnu je mě mletý.
Svět hvězd se změnil v světlomety a napadlo mně.
Vydechnout si.
Ce-au, a-au, ce-au, de-au.
La-la-la, ba-ba-bo-bo,
Bo-be-bo-bo-de-au.
Bo-be-bo-bo-de-au.
V tom rok se rozstrche na dva kusy a dírou,
v čase skáplá sladká noc.
Na blky jina je hňátka,
jank štětel zkrotil trolejbusy
a husí řečí vyzval husy.
Ať narovnají z tuhle řbety
a zkusí třeba piruety.
Já a mě,
ať klidně já
vydechnu si.
Bo-be-bo-bo-de-au.
A ty mi říkáš, že si Lucy,
ta, která létá na planety
a pro Beatles tam zbírá květy.
Když tohle slyším,
vydechnu si.