SuzaA když svírá vítr v dlaních, tak chce dát nebyt duhu.A ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci.Víc už nemáš, asi prázdný, ona říká, chyť mi mlhu.Z jejich vláken spleť tu touhu.A ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci.A když náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou.A ty náhle věříš světu, dokud dál tvé tělo plní i svý slov.Pán Ježíš byl jen lodník, mořem šel, měl suchou nohu.Pak se dlouho nalazil.A on na svět díval ze své věže v divném slohu.A sám poznal se smutkem, utopeným nepomohu.Řekl lidé, budou mořem plout.A myslel tím jen slzy.A on sám to poznal brzy.Nechal nám jen pár slov v ryzích.Ne o lidství, lidství.Není zničen, on zvedl nás přesto všechny kousek výš.A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou.A ty náhle věříš sobě, dokud on tvé tělo plní i svý slov.Teď suzá dá ti dlaně ve své skrýši blízko přehu.Právě obléká jí řeka ve svou nekonečnou měhu.A jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu.Jimi zlátne celý kraj.Neplují do přístavů.Vidím spoustu lidí tančit.Vidím zlaté titi ráje.Jak nám chrání naši lásku.Jak jich chrání jednou provždy.O Suzan v tvých očích.A ty náhle vstaneš v běhu.Poznáš svět je ve vás.A ty náhle věříš v lásku.Dokud dál tvé tělo plní.I svý slov.