Tak vám
jednou
vyšel strýček, jen aby si koupil hůl.
Vypral
pěknou
že se za ním každý ohlídnul.
Zá tom na příčnám městí nesl se jak pát.
Každý říkal s úklonou, dobrý den, buď zdrát.
Pišně kroužil,
jenže píchat při vodí si nutný pát.
Časem poznal,
proč se lidi v městě začali smát.
Proč se každý ohlíží a nenechá ho být.
Má to chudák potíží,
netví kám se skrýt.
Přišel domům
horkých kamenek, které potavil jen plát.
Tak
švihár novou hůlku do plamenu raději dal.
Víc než jasně vyplývá, proč se hůlky vzdál.
Proč je sotva koupenou, plamenu dal.
Štíká,
dodá,
zbývá,
že strýček Jan se znovu městem prochází.
Není švihár,
spavkyl se však přebitečný nesnází.