Tehdy jsem v půlnoci budil spáče,
jak jsem zkároval.
Ruce mě pálily od krumpáče dál a dál
a kachtánu kousek od daltánu
s bílou lucernou.
Pro tebe pak zasadil jsem krávu,
tu lípu nádhovou.
Skrom lásky mí,
řekl jsem ten krák,
vez si ten nák.
Skrom lásky mí,
stopy kdy měl jsem čestná strach.
Vím, že písně lákal autodrom,
já se pál jsem rozhodnáci strom.
Když budeš svý šaty rovnat stříni,
čili bach půl měsíc,
snad ten můj strom nezačne ti stínit.
Až rozjet víc se víc,
na jaře k něm třeba budou vnízda,
což se může zdát.
Právě z nich uslyšíš hneví,
snad to věčné máme rád.
Skrom lásky mí,
řekl jsem ten krák, vez si ten nák.
Skrom lásky mí,
stopy kdy měl jsem čestná strach.
Zázep lípům hvázdností a krom.
Z lásky mí však aspoň zůstal strom.
Strom lásky mí,
řekl jsem ten krák, vez si ten nák.
Strom lásky mí,
stopy kdy měl jsem čestná strach.
Z lásky mí však aspoň zůstal strom.
Strom lásky mí,
řekl jsem ten krák, vez si ten nák.