Plávce tvého nártu přejdu nejsná spláče prout,
na stéble tvého zápěstí mou dál i v bouři plout.
Jak vořko mléčné dráze tvých vlasů chtěl bych spát
a máš livé směk zkáze,
tak já ji přijmu dát.
A stokrát chválím čas,
kdy vcházím do tvých řas a každý záhyb tvůj je vlas,
já znám.
A kdyby náhle blesk tu sjel a srdce spálil na uhel,
tak byl bych šťasten,
že jsem lásku měl a mám.
Jak terče střelnic na poutích jsou ta sou
hvězdí tvých pych a máš tak svůj dná zákoutí,
než neznad byl bych řích.
V tvých nástrahách jak v séně se topím dál a
dál a znám tě stále méně a já bych rád tě znal.
A stokrát chválím čas,
kdy vcházím do tvých řas a každý záhyb tvůj je vlas,
já znám.
A kdyby náhle blesk tu sjel a srdce spálil na uhel,
tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám.
Ať ráno sám zas v dálce ta horkost má je tážď,
na mláčky píšu palcem,
co dávno, dávno znám.
Ať ráno sám zas v dálce ta horkost má je tážď,
na mláčky píšu palcem,
co dávno,
dávno znám.
A kdyby náhle blesk tu sjel a srdce spálil na uhel,
tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám.