Že je míň často víc, opak ruku je líc, to už zná všechno ze školných tříc.
Každý z nás jedenkrát může moudrým se stát, jenom chtí.
Co se smí, co se má, jak si krýt předem záda, to světy snad hládeme spíš.
Vždyť kdo nám rady dá, no a já rady ráda, jak víš.
A tak jsem proti lžím, kdo je šéf toho cím, zpátky včas, v každým roce tam.
Profesí, amatér, deset z nám desaten, poslušávouč je autoritán.
Kud si máš chodník, tak rybám rachodník, pozdraví pro a tým, co je pot.
Vždyť dělám kůly a mám dobrou kůly se dát, jedenkrát za život.
Snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Zekám stále to blbů, tam nebo tu, například kubům, zalavím prach.
Nastěpám, nastěpoušt, píšu, máš pít, možná tak.
Tedy činím na zajíce, zraším se více a koukám jen vždyť, kdy kdyť.
Po starším předškolním, sedadlo uvolím a duším obravením mír a klid.
Že dnů se má přichodník, tak rybám rachodník, pozdraví pro a tým, co je pot.
Neděčím, vždyť dělám kůly a mám dobrou kůly se dát, jedenkrát za život.
Snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Já v hůři mám přechodník, neplivám na chodník.
Pozdravím, no a vím, co je on.
Není vším, že mám úly a mám dobrou úly se vdát
jedenkrát za život.
Já v hůři mám přechodník, neplivám na chodník.
Pozdravím, no a vím, co je on.
Není vším, že mám úly a mám dobrou úly se vdát
jedenkrát za život.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se má.
Už snad vím, co se...
Už snad vím, co se...
Už snad vím, co se...
Už snad vím, co se...
Už snad vím, co se...
Už snad vím, co se...