U
Féra byl Ír smutný jako pes,
malý tučný Ír, přišel ji pak nes.
Fajčí žer je sir, včera
vela pil,
někto ho vraž zbil,
někto ho vraž zbil.
Férol nevěreč, Ír nechce jíst preč,
já jsem pochopil, že ten smutný Ír,
sa z posledných síl v láske utopil,
že z posledných síl sa v láske utopil.
Ír má problémy, tárá odveci,
zrazu na pléci,
mokro pláče mi,
zkuša telefon,
krčí plecami,
tak ji zvolaj, hlavu nakolaj,
v rej to ně bere.
U Féra byl Ír, vzrémně něco pil,
smutný jako som, až som pochopil,
že ona je on, jak sa dohodnu,
jako s toho von,
jako s toho von.
Ír,
Ír, Ír,
Ír, Ír, Ír.
U Féra byl Ír, smutný jako vír,
trošku bohatý, rád něženatý,
na kusy nikto nerobí,
to čo mě musí,
to čo mě musí.
Kdo som neveděl,
že ten smutný Ír,
šťastně ženatý,
je aj príhřati,
kdo to vyvěří, kdo ho zachrání, ani milenec,
asi já ani,
je to jeho bec.
Srdce zlomené jako pálička,
srdci Írovi těču v políčkách,
už sa dovolal, všetko potvrtil,
všetko odvolal,
všetko odvolal.
Rěši dilemu,
svojmu milému,
těžké zadáně,
keď tě milujem,
proč ty mě měl?
keď tě milujem,
proč ty měl?