Slunci vzdávám dík, my dva jsme bráchové,
má dobrácký smích v oči bláhové.
Slunci vzdávám dík, srdci mou soubeří,
má
teplou zář, jemnější tvář než někteří.
Slunce lidem dí nad její úrodou,
když nám nezasvítí,
tak jen náhodou.
Slunce pohladí, když jsme tu zoupali,
svou
náhodou
zlost odvalí.
Líně se koulí,
obzoru spát,
očička poulí, bo já mám rád.
Má na vrchu latou, má zkrátka k doli,
dovede před chatou pány a mřdá.
Slunci vzdávám dík,
my dva jsme bráchové,
má
kanářší žluť, pak je náchové.
Slunci vzdávám dík, že hezky svítí dál,
den mění noc, tmy bych se bál.
Líně se koulí,
obzoru spát,
očička poulí,
bo já mám rád.
Má na vrchu latou, má zkrátka k doli,
dovede před chatou pány a mřdá.
Slunci vzdávám dík, my dva jsme bráchové,
má kanářší žluť, pak je náchové.
Slunci vzdávám dík, že hezky svítí dál,
den mění noc, má větší moc než král.
Než král.