Náhle mi vletěl
do hrudiší
a mezi žebra
varchan vlíc.
Ona to neví
a uniká.
A to je tak, když spám hůmíří
ženka od oka.
Slečno já se omlouvám se,
že na vás tak cíjám,
ale v mé hrdi ostří šíptí má.
A to není moje vina.
Slečno já se obávám, že si ho chvíli ponechám.
A nepůjde vim, da plechce,
proto já se omlouvám se.
Náhle mi vletěl
do srdce šíp
a more za so,
tak tedy dík.
Nastala chvíle,
učit se střílet.
Napni kuši, napni zraky a pak do ní napal taky.
Slečno já se omlouvám se,
že na vás tak cíjám,
ale v mé hrdi ostří šíptí má.
A to není moje vina.
Slečno já se obávám, že si ho chvíli ponechám.
A nepůjde vim, da plechce,
proto já se omlouvám se.
Slečno já se omlouvám se,
že na vás tak cíjám,
ale v mé hrdi ostří šíptí má.
A to není moje vina.
Slečno já se obávám, že si ho chvíli ponechám.
A nepůjde vim, da plechce,
proto já se omlouvám se.
Slečno já se postarám,
že si ho nám vždy ponechám.
A než se dovám věk od přírody,
a slyším svapejí zvony znít.
A slyším svapejí zvony znít.
A slyším svapejí zvony být.