Deset,
devět,
osm,
sedm,
šest,
pět,
čtyři,
tři, dva,
jedna.
Jestli chceš umět žít až na krev,
tak už mě nikde jinde nehledej.
Otevři mojí lehkou rakev
a příška prstů do vlasů mi dej.
Probudně malou svičnou ranou,
tohle je naše tajný znamení.
Až budeš mít mě rozehranou,
pochopíš, kde tvůj život pramení.
Budu jít z rávky dřevo na pořád
a budu dva.
Až nás spojí v hlavu padá.
Jestli chceš poznat pravý štěstí,
tak si mě na svým klíně pochovej.
Se při mně pevně do svých pěstí a ti mě provždy šťastnou udělej.
Budu jít z rávky dřevo na pořád a budu dva.
Až nás spojí v hlavu padá.
Stouknem si spolu hrdě před notář a s prvním tónem se rozvezím.
Až tu pravou chvíli se zeptáš,
vlasivním solem ti odpovím.
Budu jít z rávky dřevo na pořád a budu dva.
Až nás spojí v hlavu padá.
Vždy budem ležet v klíně,
už mi tě žádný ruce nevezmou.
Budu ti ležet na tvým klíně,
ty budeš rozkládat se járeznou.
Budu tvý sladký dřevo na pořád a budu dva.
A budu dva.
Až nás spojí v hlavu padá.
Stouknem si spolu hrdě před notář a s prvním tónem se rozvezím.
Až tu pravou chvíli se zeptáš,
vlasivním solem ti odpovím.
Budu tvý sladký dřevo na pořád a budu dva.
A budu dva.
Až nás
spojí v hlavu padá.
A budu dva.
Až nás spojí v hlavu padá.
A budu dva.
Až nás spojí
v hlavu padá.
Dobrý večer, přátelé!
Chlapci a děvčata, kluci a holky, dámy a pánové,
vítejte na našem koncertě ve vašem městě.
Jak jste si mohli přičíst na dveří,
jsme kapela Vohnout.
Nehrajeme tady poprvé.
Dneska vás čeká poměrně dlouhý playlist,
jeden z nejdloužších v dějinách naší kapely.
Tak si to hezky užijte.
Přejmá vám krásný obraz a skvělý zvuk.
Dobrý večer, milá Boleslav.