Víš, co je pláč,
a proč hořce chutná?
Proč moje tvář zdá se být smutná?
Láska mi odešla,
a já tu ponímám jen pár bláhových snů
a sedm prázdných, a sedm prázdných dní.
Tichem a tmhou kroky mi zní,
to slzy jdou,
ruce se chvějí,
láska se nevrací,
já ji už nečekám, jen sním pár hloupých snů
a sedm prázdných,
a sedm prázdných dnů.
Vím,
co je pláč, chodím s ním spát,
znám každou tvář,
která se chodí do mých snů smát.
Lásku přižít,
může jen hloupit,
kdo ji chce mít,
ať si ji koupí,
může ji zahodit.
Když jí má ráno dost, vzbude jen trocha snů
a sedm prázdných,
a sedm prázdných dnů.
