Hej!
Je
první máj a já jsem si vzpomněl,
že už jsem dlouho nevyznal svůj cit.
O sobě, co všem vždy dělala pro mě,
a já v srdci ji vždy budu mít.
Někdy se city zdají tak samozřejmý,
že člověk potom říct zapomíná,
že důvodem,
důvodem,
důvodem,
důvodem,
proč každý ráno chci stát,
no že to jsem já.
Hej!
Do písku pláže chci vepsat svý jméno,
vykřičet chci ho do všech světla stran.
Den co den zkoušet si chci připomenout,
že jsem tím nejskvělejším,
koho znám.
Líbat si chodník,
po kterým jsem kráčel,
napsat si sta tisíce serenát.
Řík důvodem,
důvodem,
důvodem,
důvodem,
proč se od rána chci slát,
je že se mám rád.
Čím je to dneska čím,
že můj vztah není opětován?
Proč už mi nestačí ten krásný cit,
co k sobě chovám?
Furt se chci měnit a nejsem si dobrej a po sobě pochybuju.
Žít přece nikoho,
nikoho,
nikoho,
nikoho na světě tak jako mě nemiluju.
Hej!
Rychle stoju si ve svých fotkách,
objímám peřinu,
pod ní jsem spal.
Postávám pod oknem svým, snad se potkám.
A možná pak pozvu se dál.
Vždyť není nic,
co bych udělat odmít,
jen abych jednou si sám sebe všim.
Tím důvodem,
důvodem,
důvodem,
důvodem,
proč jsem zablázná a rád,
je že jsem si vším.
Čím je to dneska čím,
že můj vztah není opětován?
Proč už mi nestačí ten krásný cit,
co k sobě chovám?
Furt se chci měnit a nejsem si dobrej a po sobě pochybuju.
Žít přece nikoho,
nikoho,
nikoho,
nikoho na světě tak jako mě nemiluju.
Ať vraždím čelo,
vždy když stoupnu na váhu a často kritizuju i svůj zjev.
Nemývám rozum,
či naopak odvahu a vlastně obecně piju si krev.
Přesto jsem tím,
koho vždycky chci chránit,
tím za něj již nikdy neváhám se rvát.
Tím důvodem,
důvodem,
důvodem,
důvodem,
sen je,
že dojdeme snad,
že fakt se mám rád.
Čím je to dneska čím,
že můj vztah není opětován?
Proč už mi nestačí ten krásný cit,
co k sobě chovám?
Furt se chci měnit a nejsem si dobrej a pro sobě pochybuju.
Žít přece nikoho,
nikoho,
nikoho,
nikoho na světě tak jako mě nemiluju.