Nesu ti psaní,
nechám ho tu stát,
snad na jiném místě si sám
přečteš ho rád.
Nesu ti psaní
a píšu ti v něm,
že i přesto, že mám, po čem vždy toužila jsem.
Mi tu stále dál,
jen scházíš,
přes tisíce dní mi tu scházíš.
Po tisících dní od tvých slov,
prý že čas splní úlohu svou,
i přesto mi tu stázíš,
scházíš.
Nesu ti psaní,
nechám ho tu stát,
vím, že nejjasnější hvězda pak najde ho tam.
I přes tisíce mraků
a tisíce hvězd,
jen ta jediná na nebi teď,
určuje směr.
Ta,
co mi stále dál,
jen scházíš,
přes tisíce dní mi tu scházíš.
Po tisících dní od tvých slov,
prý že čas splní úlohu svou,
i přesto mi tu stázíš,
přes tisíce dní mi tu scházíš.
Přes tisících dní od tvých slov,
prý že čas splní úlohu svou,
i přesto mi tu stázíš,
scházíš.
Nesu ti psaní.
Snad najme
místo se sám,
předstaž.