Podzimní odpolední
Pozoruje mraky chlující v mědavém zrcadle líného proudu.
Tu a tam zvedne zarudlé oči a chechtá se, jako se možná chechtával žebrák Santoka.
Opilí bohemisté.
Opilí bohemista ho nazval svatým, střízlivá žena ničemou, nezbývá, než se všemu smát.
Opilí bohemista ho nazval svatým, střízlivá žena ničemou, nezbývá, než se všemu smát.
Opilí bohemista ho nazval svatým, střízlivá žena ničemou, než se všemu smát.
Sedí v barevném listí na břehu malše.
V kapse žmoulá obal očový kačky.
Př dětku z collisionu.
Mico
Př dětku z convictionu.








km
km













že na ní tuhle čekal před školou, možná si do toho vonavého papírku zamotá příští cigaretu.
Vyfoukne kouř do tváře světa, je holým stromem v listopadovém větru, je žebrákem, svatým i ničem mou.
Vyfoukne kouř do tváře světa, je holým stromem v listopadovém větru, je žebrákem, svatým i ničem mou.
Vyfoukne kouř do tváře světa, je holým stromem větru, je žebrákem, svatým i ničem mou.
V kapse žmoulá papírek od žvíkačky, kterou podaroval krkavce.
Mluvil k němu jeho řečí, přesto se ten drzý pták tvářil, že mu nerozumí.
Zatleskal, krkavec uletěl a muž se smál a nazval ho svatým.
Vyslechnete mě bílé mraky, zbývá tak málo času, a nic už nikdy nebude jako dřív.
Vyslechnete mě bílé mraky, zbývá tak málo času, a nic už nikdy nebude jako dřív.
Vyslechnete mě bílé mraky, zbývá tak málo času, a nic už nikdy nebude jako dřív.