Země tak zbytečný strach,
z mé lásky a z nároků mých.
Stačilo mi,
jak zpřekročil práh,
vidět tě,
potkat tvůj smích.
A jestli šelský neč, neznám okam,
do jakých toužíš míst di.
Stačilo mi a nebyl to klam,
tvůj plášť vysel na naší zdi.
A když jsi zmizel,
jak letmí host,
šel za něčím vábivým zvlášť,
tak zůstal hřebík a bylo to dost,
tam, kde dřív vysel tvůj plášť.
Mlha a vítr,
déšť jim jde vstříc,
tak za dnem žele stídem.
A v naší krčmě se nestane víc,
jen hřeb ze zdi vyndali ven.
Mlha a vítr,
déšť jako zášť,
tak kdeprou trochu i vod.
Stačilo mi,
že kde vysýval plášť,
zbyl ve zdi ztracený bod.
A
když i tu stopu můj poslední svod,
malý přzabarvil pak za pár chvil,
stačilo mi,
že ten maličký bod,
tam ještě dovčera byl.
Měl jsi tenkrát ze mě tak zbytečný strach,
z mé lásky a z nároků mých.
Stačilo mi,
jak zpřekročil práh,
vidět tě,
potkat tvůj smích.
Vidět tě,
potkat tvůj smích.
Vidět tě,
potkat tvůj smích.