Však zůstal to cíl, měk, střínený, chší,
už aby tu byl.
S čím přijdou dřizí cejší,
svět měl by snad být krásnější,
zla zášti a lidských strát by neměl seba.
Besáde a mříží jen s večernicí,
tak a těm se blíží
rok dvoutisící.
Ty dnes netušící, vleč smířit se stím,
brát rok dvoutisící i stoblým i zlým.
Na vzdálených úrkách snad najde pár míst,
a chlep o dvou úrkách, jak tříhune míst.
Ať k světu svět zůstává,
zlat, dobra, taj, soustřítavá,
věc k slunci nás bloudící, rok dvoutisící.
Rok dvoutisící.
