Někdy mám dojem, že nebe před lety bývalo modřejší z večera
a taky vím, že se reggae vařilo tak nějak více z vesela
a byly delší letní noci a nikdo nechtěl jít před svítáním spát
kdo z nás by chtěl jít spát, vždycky ráno bývá o co stát
a tak jsme po schodech do nebe, na kterým slunce si potří zloží
kráčeli vždycky vedle sebe, lacíný víno jsme po cestě pili
když někdy v noci zavřu oči, tak se mi zdá, že jsem na tý cestě dál
že po ní kráčím dál, vždycky ráno jsem zas o kus dál
Jdu tam, kde mým obtázkám strojí, lacinej punu zněčí odpovědi
Jdu tam, kde snad jednou má duše, najde mír
Jdu tam, kde snad budu mít sen, který neskončí po ránu probuzení
Jdu tam, kde mý vypraví tělo, najde stín, jenže ráno probouzím se sám
vždycky ráno probouzím se sám, zas mě čeká jen
dlouhej den, šedivej den, ten co ráno nelítosti popraví můj sen
kde je probána jen, můj noční sen, jen jsem oči otevřel, tak vytratil se ven
teď slej mám pocit, že to má chybu, že jsem tu sám, není komu tady co říct
dlouhej den, šedivej den, budu čekat, zda-li se mi v noci bude zase něco zdát
nechám si něco zdát, než mi ráno v třinutí jdem vstát
dnes je mi jasný, že nebe, není tak modrý jak bývalo kdysi
po schodech nahoru zebe, ty schody to byly mý kompromisy
a tak jsem zůstal v půli cesty, a oč jsem přišel si nechávám teď zdát
nechám si o tom zdát, než mi ráno v třinutí jdem vstát
jdu tam, kde mým otázkám strojí, lacinej funus něčí odpověd
jdu tam, kde snad jednou má duše, najde mý
jdu tam, kde snad budu mít sen, který neskončí po ránu probuzení
jdu tam, kde mý vyprahlý tělo, najde stín
jenže ráno probouzím se sám, vždycky ráno probouzím se sám
zas mě čeká jen dlouhej den, šedivej den, ten co ráno nelítostně popraví můj sen
kde je propána jen můj noční sen, jen jsem oči otevřel, tak vytratil se ven
teď zlej mám pocit, že to má chybu, že jsem tu sám, není komu tady co říct
dlouhej den, šedivej den, budu čekat, zda-li se mi v noci bude zase něco zdát
nechám si o tom zdát, než mě ráno přinudí den vstát