Nikdy nežil jsem moc pěkně,
hříchům mám, že kdybych spočítat je chtěl,
sčítal bych možná i pár dnů.
Mý generaci zpíval got,
nás zdobyl na hranicích plot,
přes který všechno přišlo pozdějic o pár let.
Beatles už slyšel celý svět,
nám se mý pochod hlavy plet a vlasy rozkazem jsme měli jak do písk.
Po sklepích třískali jsme rok,
po krokin v subi uvnitřen,
kde pak se ozvat, to hned byl doktor dělníkem.
Kde jaký majá les a slávu,
vždycky někdo nějak odnes,
vylít ze školy, šel v Praze stavět most.
A Beatles zpívali si dál a svět se točil,
točil,
hrál
a my jsme doufali, že jednou, že bude líp.
Teď je nám 40 a víc,
konečně chtěli bysme říct,
něco v tom smyslu,
že nám někdo hodně vzal.
Že chceme vidět jeho tvář,
razítká kancelářa tak,
když už to není pravda,
tak je tě to aspoň sranda.
Nikdy nežil jsem moc pěkně,
hříchu mám,
že kdybych spočítat jich chtěl,
sčítal bych možná i pár dnů.
Dokážu začínat snad znovu,
jen kdybych záruky tu měl,
že nějakej úředník mě neotočí svět.
Aspoň mý děti ať se mají,
vždy to hned nemusí být ráj,
tak něco mezi tím, pokoj, míra, klid.
Pokoj ať myslej si co chtějí,
mírať se nikdy nestřílej,
klid v něm se milovat dá, pracovat a žít.
Teď je nám štyricet a víc,
konečně chtěli bysme říct,
něco v tom smyslu, že nám někdo hodně vzal.
Že chceme vidět jeho tvář,
razítká kancelářa tak,
když už to není pravda,
tak ať je to aspoň lekrace.
Nikdy nežil jsem moc pěkně,
hříchu mám,
že kdybych spočítat je chtěl,
sčítal bych možná i pár důmů.