Nad Prahou se zvolna rozednívá,
probouzí se město kamenné.
Do tvých oken slunce teď se dívá,
proč tě může líbat a já ne.
V rabčáku, co sedíš, namérím se
k jejím oknům zaleť pověsím.
Co neřekl jsem včera,
dneska odvážím se,
řekni,
jak jí velmi miluji.
Řekni jí, že ve snu vždy s ní bývám,
řekni tež,
jak rád jí potkávám,
že každý večer polivek posílám
a že mi smutno je, když jsem tu tak sám.
Řekni, že nemám nikdy stání,
bez níže se zdá mi prázdný svět,
že dnes večer čekat budu na ní,
tak už leť a ten vzkaz nepopleť.
Řekni jí, že ve snu vždy s ní bývám,
řekni tež,
jak rád jí potkávám,
že každý večer polivek posílám a že mi smutno je,
když jsem tu tak sám.
Řekni jí, že nemám nikdy stání,
bez níže se zdá mi prázdný svět,
že dnes večer čekat budu na ní,
tak už leť a ten vzkaz nepopleť.