Hradskové syna útesů hlučně povídají,
co krásného na tom širem moři výdají.
Jeden křídla máčí v modravých vlnách,
Moře, větře i vydálky, co jste bez hranic?
Vyprávějte příběhy,
bude jich na tisíc.
Hradskové to dobře vědí, kdo jim křídla dal,
že sám Bůh se o ně tímto darem postaral.
Jeden z Hradsků viděl loďku,
plůla tiše dál,
rybář hleděl dodáli a v srdci píseň hrál.
Slunce hladilo mu tváře,
zlatým teplem svým,
Hradse k toužil přisednout,
to já dobře vím.
Moře, větře i vydálky,
co jste bez hranic?
Vyprávějte příběhy,
bude jich na tisíc.
Hradskové to dobře vědí, kdo jim křídla dal,
že sám Bůh se o ně tímto darem postaral.
S Hradskem delfín tančil
a vůbec se nebál,
to byl tak krásný pohled,
to byl tak krásný dar.
Viděl jsem, jak Hradsek s Hradskem krouží opodál
a svět byl rázem krásný,
milý,
takový bych si přál.
A tak jako Hradskové sdílejí zážitky,
povídej si, zpívej druhým svoje prožitky.
Ledř na křídlech ducha, buď jak Hradsek radosný,
zanedlouho budeš žít
svůj život tak šťastný.