Je mi sedmnáct,
problém jen v tom,
že už dvacet devět let
Když se podívám,
do zrcadla říkám se, asi jsem se splet
Tohle přece nejsem já,
jak se ze vnitř znám,
do hlavy mi nejde
Kdo je tenhle pán?
Je mi sedmnáct, ale bohužel čtvrtinu století
Kdo by to byl řek,
že to tak rychle poletí?
Říkám kluci, kámošům, co jim padesát
A když mě pustíš sednout,
radši budu stát vždyť
Ještě pořád nedovedu,
čas odejít z flámu,
peníze mi skat,
pez mi znik,
dovíkam
A když mi tečet do bot,
mám tendenci volat mámu,
kamarádům o tom ale neříkám
Cítím se furt nějak,
jako půverták Cítím se furt nějak,
jako půverták
I když občanku mám dávno,
radši vrátil bych ji zpět,
dospěl jsem k tomu,
že je lepší nedospět
Jemne sedmnáct,
problém jen v tom,
že už dvacet devět let
Hout normální pankáč,
co náhle začal šedivět
Ještě jsem nezjistil, co bych jednou dělal rád
A ač mám jiný hračky,
chci si jenom hát
Zvědomácí povinnosti furt mám na salámu,
buď jsem na ní línej,
nebo příliš pošt
Všechno dělám bez rozmyslu,
nikdy podle plánu,
a největší problém je náviný zkoš
Cítím se furt nějak,
jako půverták Cítím se furt nějak,
jako půverták
I když občanku mám dávno,
radši vrátil bych ji zpět,
dospěl jsem k tomu,
že je lepší nedospět
Cítím se furt nějak,
jako půverták
Cítím se furt nějak,
jako půverták
I když občanku mám dávno,
radši vrátil bych ji zpět,
dospěl jsem k tomu,
že je lepší nedospět
Cítím se furt nějak,
jako půverták Cítím se furt nějak,
jako půverták
Až mi jednou dají důchod,
hrdě vrátim minul zpět,
dospěl jsem k tomu
že je lepší nedospět