Tak slyšte.
Ču ču ču, ču ču ču.
Je to dávno říkám vám.
Dávno říkám vám.
Ču ču ču,
pěkná řádka roku.
Co první vláček začal jezdit k nám.
Začal jezdit k nám.
Jak síček hluká, nel málo pár.
Líný býval, jezdil stále stejnou.
Tretí tempem hlemí, kdyby houkal tmou.
Houkal tmou.
Tak blízkavý prout.
Houkal tmou.
Jisker svítil jak trout.
Houkal tmou.
Nad hlavou mou.
Houkal tmou.
A vábil mě září svou.
Poslyšte jak houkají.
Juu-jui-jui-jú.
Juu-jui-jui-juu.
Juu-jui-jui-jú.
Juu-jui-jui-jú.
Juu-jui-jui-jú.
Bláčkem lidi z města k nám vyspěl.
Jádl dílo, po něm sjedil,
před ním jezdil dět, tak slyšte.
Ví,
ví, ví, ví, ví,
ví, ví, ví, ví, ví, ví, ví!
Ten blak měl pouze jeden vagón,
měm pár míst, měm pár míst.
A každý, kdo jel, si chránil sluh,
kdy skřípal píst, kdy skřípal píst.
Zvezl s námi třas, znal mi třas,
užal třechu děas a oknem prázdným
Prázdným do tváří štípal mraz
Tak slyšte
Ču, ču, ču, ču, ču, ču, ču, ču, ču
Je to dávno říkám vám
Dávno říkám vám
Ču,
ču, ču, ču, ču, ču, ču, ču, ču
Co první vláček začal jezdit k nám
Začal jezdit k nám
Jak ksíček houkal, měl málo pár
V línii býval,
jezdil stále stejnou tretí Tempem hlemíží,
když houkal tmou
Houkal tmou,
tak blízkavý prou,
houkal tmou,
jisker svítil jak trou
Houkal tmou,
nad hlavou mou,
houkal tmou,
a bávil mne září svou
Výú-vý-vý-vý-vý, výú-vý-vý-vý,
výú-vý-vý-vý-vý
Táta vozil vláčkem lidi z města k nám i zpět
Já to dílo po něm zdědil,
před ním jezdil dět,
tak slyšte
Výú-vý-vý-vý,
výú-vý-vý-vý,
výú-vý-vý-vý,
výú-vý-vý-vý,
výú-vý-vý-vý
Kdo má rád vtip a humor,
ať nastoupí si hned,
ať nastoupí hned V mém vlaku přijde na svét táta,
vnuk i dět,
táta,
vnuk i dět
Já osím rád,
velmi rád,
ty co k tý se smá a nejsou svlutví se smíchem,
boule brád
Výú-vý-vý,
výú-vý-vý,
výú-vý-vý,
výú-vý-vý, výú-vý-vý, výú-vý-vý