Prošedlý verš o tepče,
máš zákaz toupit do té stejné strouhy
a překračovat dvakrát stejnou řeku.
Jak zmoklej slepec
a dep pro amputaci touhy,
už kloužeš
popomíj jich v steku.
Koukej už odpálit stou náloží svých citů,
já už jsem daleko a ty to máš z ruky,
řeknu ti rovnou,
you meetu,
tak už mě neštvi a běž houpat vnuky.
Tvůj sloň proštěstí s chobotem kam si vzhůru ke hvězdám,
stepuje v porcelánu pocitů a hněvů,
mezi všemi bohy,
lidma a dokonale sám.
Posíláš plamen splavenému dřevu,
hromy a blesky
z horoucích pekel a slova ostrá jako chalapenos,
odkud jsi zdálky z ní mene tekel a lítost,
lítost mi sem nenos.
Lítost mi sem nenos.
