Chtěl bych se s tebou holka vznášet,
vysoko nad městem.
Ochutnávat vyhořelej soumrak,
dát ti spoustu novejch jmén.
Zpívat v rytmu kolíbky,
song co nartech pálí,
jako tvý žaví polipky ve stínu katedrály.
Buď chvíli s pyklencem,
pro hříšnej sen.
Chtěl bych s tebou zhášet tmu,
v katakombě zbořený.
Ucítit zastu vůni, exotickýho koření.
A Prahu plnou magie, hlubokou jako vesmír,
která mi z tebe odkryje, co každej vidět nesmí.
Buď chvíli s pyklencem,
pro hříšnej sen.
Chci s tebou hltat život,
život je pičí.
Dvě rybí kosti,
co se výcnu času,
s dortouze nikdy nevzpříčí.
Hážu na tebe síclov,
ty hážeš svojí.
Nejde tu o žádnej lov, jenom se oči spojí.
Buď chvíli s pyklencem,
než odlítnem.
