Nadnešek jsem měl divnej sen.
Slunce pálilo
a před salonem stál v prachu daf
v tvářích cejch očekávání.
Uprostřed šíbenice z hrubých klát
šerifův pomocník sejmul odsouzenci z hlavy kápy
a daf zašuměl překvapením.
I já jsem zašuměl překvapením.
Ten odsouzenec jsem byl já
a šerif četl neuprostným hlasem rozsudek.
Povězte ho vejš,
ať se houpá,
povězte ho vejš,
ať má dost,
povězte ho vejš,
ať se houpá,
že tu byl nezvanej host.
Povězte ho,
že byl jinej,
že s náma dejchal stejnej vzduch,
povězte ho, že byl jinej a tak trochu dobrudruh.
Povězte ho za El Paso,
snídaň v trávě a lodní zvon,
za to, že neoplýval krásou, že měl country rád
a že se uměl smát i vám.
Nad hlavou
mi slunce pálí,
konec můj nic neoddálí, do mých snů
se dívám vzdáli
a do uší mi stále zní tahle píseň poslední.
Povězte ho za tu banku,
v který zrujnoval svůj vklad,
za to,
že nikdy nevydržel na jednom místě stát.
Nad hlavou mi slunce pálí,
konec můj nic neoddálí, do mých snů
se dívám vzdáli.
A do uší mi stále zní tahle píseň poslední.
Povězte ho vejš,
ať se houpá,
povězte ho vejš,
ať má dost,
povězte ho vejš,
ať se houpá,
že tu byl nezvaný host.
Povězte ho za tu jistou,
který nesplnil svůj slib,
že byl zabudilým optimistou a tak dělal spoustu chyb.
Povězte ho,
že se koukal,
že hodně jed a hodně pil,
že dal přednost jarným loukám, a pak se uženil,
a pak se usadil
a žil.
Nad hlavou
mi slunce pálí,
konec můj nic neoddálí,
do mých snů se dívám vzdáli.
A do uší mi stále zní tahle píseň poslední.
Povězte ho vejš,
ať se houpá,
povězte ho vejš,
ať má dost,
povězte ho vejš,
ať se houpá,
že tu byl nezvaný host.
Povězte ho vejš,
ať se houpá,
povězte ho vejš,
ať má dost,
povězte ho vejš,
ať se houpá,
že tu byl nezvaný host.
Povězte ho vejš,
ať se houpá,
povězte ho vejš,
ať má dost,
povězte ho vejš,
ať se houpá,
že tu byl nezvaný host.
Povězte ho vejš,
ať se houpá,
povězte ho vejš,
ať má dost,
povězte ho vejš,
ať se houpá,
ááááááááááááááááááááá,