Háry, hrtiři,
hřiše mé synu,
dny míru jsou pryč, slyš volání mé,
hranice mé země se topí v dýmu,
mé království potřebuje teď služby tvé!
Do zbraně!
Do zbraně! Za králova naší napadenou zem!
Do zbraně!
Do zbraně!
Ať hávnik čele jde se svým plečem!
Pevném náručí teď chovám syna,
mám znovu dasit meč a jít se být!
Se ráno slyšíš to,
můj králov mě volá,
má čest mi velít,
však vás nechci opustit!
Hrtiřská čest je nejvyšší ctnost,
tvůj rod se nesmí v hambě utopit!
My, vojsko, čeká je to tvá povinnost,
tvůj meč je zbraň, co zemi má bránit!
Do zbraně!
Do zbraně!
Za králova naší napadenou zem!
Do zbraně!
Do zbraně!
Ať hárdy v čele jde se svým plečem!
Syn můj je tak malý,
mé srdce krvácí,
mé kroky odvedou mě tam,
odkud se těžko navrací!
Oh, El Ariones, kolebce své!
Z klidu spíš opustit vás není musím,
aniž bych sám chtěl!
Srael má láskom, císahám ti můj slib, slyš,
že vrátím se k vámi, kdybych ťádla prosit mě!
Do zbraně!
Do zbraně!
Za králova naší napadenou zem!
Do zbraně!
Do zbraně!
Ať hárdy v čele jde se svým plečem!
Já půjdu, pane,
jak čest mi kaže,
za svou zemženu,
syna i císaře,
mé srdce však s nimi doma zůstává!
El Ariones,
vrátím se, až skončí ta řeš,
krvá vás!
Do zbraně!
Do zbraně!
Za králova naší napadenou zem!
Do zbraně!
Do zbraně!
Ať hárdy v čele jde se svým plečem!