Hůrá je středa
a on je nadrženej, těší se domů,
jak bude nabaženej, sliny se mu tvoří
samy od sebe.
Večer v Nirváně zamíří do nebe,
prsty se mu chvíjí,
než dojde k posteli,
od rána tuší,
kam by rády zajeli,
tam si ji položí a než dojde k spánku,
s rozkuší o lízne poštovní známku lízá, lízá.
Poštovní známky miluje dopisy,
i poštovní zhránky nenekává jazyk,
nikdy na suchu má totiž obsedantně kompulzivní poluchu.
Hrdy si navlhčí,
jazyk omočí,
o jemný papír, hm, teď si ho ochočí,
v soukromí pokoje vkus se ho vyper,
na další nákupy těž se dýlere.
Dvě suše pojeme mezi dopisními proutníky,
názlí se s obálkami přijatými balíky,
ve volnu platí za filateli stolkra,
pod stolem čítává Jiřího Volkra,
lízá, lízá.
Poštovní známky miluje dopisy,
i poštovní zhránky nenekává jazyk,
nikdy na suchu má totiž obsedantně kompulzivní poluchu.
Pracuje na poště a víc než holky,
zajímají ho zásilky,
pohled ty kolky,
straší ho jediné,
když vezme brejle a tam děsivá formulka,
bude slán mailem.
Lízá, lízá, poštovní známky miluje dopisy,
i poštovní zhránky nenekává jazyk,
nikdy na suchu má totiž obsedantně kompulzivní poluchu.