Potkal jsem tě zase po letech,
byla si krásnější, než jsem si tě pamatoval.
Povídali jsme si o dětech,
trochu jsem přeháněl,
trochu se naparoval.
Chtěla si týpka z lepší rodiny,
a celý večery tvrdila mi, kde jsi, co jsi.
Slyšela tíkat sluneční hodiny,
a měla dokonalej přehled.
A teď jsem si přihlásil, že tohle je všechno,
co jsem si přihlásil.
A tebe jsi pořád schovanou.
Během zlomků vteřiny,
celý svět byl na ruby a mně,
hlavou proletěly peřiny,
a já v tu chvíli ztratil budouctosti paměť.
Stejně mi to hlava nebere,
není mi jasný,
kam jsem tenkrát srdce dal.
Stejská jsem i po těch večerech,
nocích a ránech, kdy jsem tě pomiloval.
Já nezapomínám,
deset let,
jak půl hodina.
Mám chuť řvát jak na lesy,
že mám pro tebe postel z nebesy.
Mám chuť řvát jak na lesy,
že mám pro tebe postel z nebesy.
Pořád schovanou.
Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný,
co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem a já nikdy nezapomínám.
Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný,
co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem a já nikdy nezapomínám.
Deset let,
jak půl hodina.
Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný,
co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem a já
nikdy nezapomínám.
Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný,
co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem a já nikdy nezapomínám.
Potkal jsem tě zase po letech,
byla jsi krásnější,
než jsem si tě pamatoval.
Povídali jsme si o dětech, trochu jsem přeháněl,
trochu jsem naparoval.