rozdilit chtěl li se tělo
a stromů větvé ulomit
a slunce růže vysázelo
ze soucitů z jabloní
stála tu na louce široké
a svým stínem přišla vhod
kdo mohl vědět před rokem
že s ním
bude hroj
a možná má to taky být
a možná ne
to teď pro nás skryté
zůstane
si jenom přísli
všechny noci bez jedné
si jenom pokušení si další pokušení mé
mohyle jedné lásky
na ději někdo do kořenů vryl
když dvě jména na provázcích
na její větve pověsil
počtíhou jmen počtíhou bytí
pomoc modlí se za nás za přežití za každou další noc
a možná má to taky být a možná ne
to teď pro nás skryté zůstane
si jenom přísli dnešní noci bez jedné
si jenom pokušení si další pokušení mé
možná má to taky být a možná ne
to teď pro nás skryté zůstane
si jenom přísli dnešní noci bez jedné
si jenom pokušení si další pokušení mé