Počítám dny a každý úsvit vítám.Na nebi hledám hvězdu svou,tu, která tenkrát cestu provázela,když stál jsem prvně na nohou.Až příliš rychle k moři život plyne,radost a štěstí střídá žal.A písně, které slyšeli jsme v mládí,ty nikdo nikdy nedohral.Ve vzácných chvílích milování,kdy úsměv hřál jak louče žár,v té šťastné době nevěděl jsem,že budu jednou také stár.Že poznám, co je záchvět v času,kdy zdárlivě se končí dena přesto láska v tobě zpívá,ať zvečera jsi unaven.Do ulic Prahy vtiskly botyklukovskou víru v lepší svět.Proč chrámy pravdy lidé boří,já přestával jsem rozumět.Vzpomínky se mnou nocí chodí,už v nebi spousty přátel mám.S úsvitem knihu o naději,jak Bibli s úctou otvírám.
