Naopravu málo zná ten, kdo sám dál přestane pohádká, věřit má.
Svou bohatou prázdnotu v duši sní, trocha tónů dávných.
Sen probudil zákon tím oživný, már hradl a u zemí nebá splín.
Chce se nové spořádat velký bál, sní už tóny loutná.
Blíž jenom panoši a nalejvej, koná se bál a víno musí tést.
Přízeň a úspěch číši pozvedej, a hudby toho se dneska musí mést.
Hrálovský rata, velký dvůraz dál, všude je smích a užívá se danou.
Úklona za úklonou radšte dál, tančí tam jí nádech lehký v pravu.
Můj srčka žísá každý dík, zná svoje snězněstí sám radostí.
Čas bohánek, který už zvál, vláho ví, kdo se vrací sám z pálí.
Vím, al do toby nevšech zná, s můj hladlým a lízným čas jde v dál.
Přes velikou propasku jediná, hudba vrací dávná.
Bíž je no panoši a nalejmej, koná se bál a víno mu cítec.
Přízeň a úspěch číši pozvedej, a hudby toho se dneska musí mést.
Královský hrad a velký dvůr a sál, všude je smích a užívá se dal.
Úklon a za úklon ho radšte dal, tančit a pít nádech lehkých v pravu.
Je!
Nesekrávám,
pohádnu jimám.
Nesekrávám,
pohádnu jimám.