Přijela devítkou tramvají na Črno tak jako každej den,
poslední kamelo dve čtvrti,
zarudlý oči měl proníjen.
Sedla si na vedchou lavičku,
tam si umotala džointíka,
pak byla celý den vysmátá,
že se jí vlastně nic netýká.
Barevné podzimní maty ne,
maty ne,
maty ne,
a proč by nakrásně, proč by ne,
proč by ne,
proč by ne.
Na rohu dala si espresso,
jakýsi cvok tam v forbe sahřál,
veselé mrkla na barmana,
aby tam pořád jen nezýval.
Venku jí zazvonil telefon,
hned ho do kanálu oddělá.
Nasedla na tu svou devítku šťastná a svobodná odjela.
Barevné podzimní maty ne,
maty ne,
maty ne,
a proč by nakrásně,
proč by ne,
proč by ne, proč by ne.
