Končí dobrý den, svět je spokojen,
nebe tmavne na obzoru hoří
Život utichá,
nikdo nespěchá,
krajina se líně do tmy noří
Věkem znavené,
soch je kamenné,
nepřítomně dodáky si hledí
Děda s babičkou,
s malou pravnučkou,
na lavičce pod ořechem sedí
Ze všech úseků dne žádný jiný nedodá,
tolik síly jako pod večerní pohoda
Spí už fabrika,
vrátný zamyká, na večeři dá si očka sledí
Dobrý kamarád,
franta se merád,
zaparková traktor ze torkvratům
Mariáš chce hrát,
nevšímá si strát,
ani pro hry nenutí ho vzvratům
Ze všech úseků dne žádný jiný nedodá,
tolik síly jako pod večerní pohoda
Kroužek šachový světší machovi,
dotáhne to jednou k velkým machům
Děvče okaté,
nohy chlupaté,
žiletkou si před svým rande holí
Skrytý do houští,
s prstem na spoušti,
pytlák doufá,
že dneskance zkolí
Ze všech úseků dne žádný jiný nedodá,
tolik síly jako pod večerní pohoda
Děvče vychází,
s milím domlází,
snad si pytlák svůj tež dobře zvolí
Místní kapela hraje zvesela,
když se slyšet dupoc loní
Jen já jsem tu sám,
oči přivírám,
vzpomínám na jemnou vůni soni
Ze všech úseků dne žádný jiný nedodá,
nostalgi jako pod večerní pohoda
Nic se nemění,
jsem ve vězení,
koukám na svět přes bříž jako loni
A před loni,
a před čtyřmi léty,
a před pěti léty,
a před sedmi a půl léty
Ze všech úseků dne žádný jiný nedodá,
tolik síly jako pod večerní pohoda,
pod večerní pohoda