Na kraji snu a dějin spí
Holka s mečem, dívčícnost i hrích
V očích měla plamen víry, který pálí víc než ***
Křičela k nebi,
vím kam jdu,
vedla muže skrz krev i tmu
Ale svět,
co chtěla spasit,
jí dal pout a místo růží
Plámeny v mlze,
v očích stíny,
hoříš pro pravdu,
ale svět je líný
Voláš anděly,
nikdo neslyší,
všichni jen mlčí, když tvá duše křičí
Johanko, proč tě zradil svět?
Tvůj oheň hoří, není cesty zpět
Na hranici dívka stála,
vítr šeptal jména králů dál Oni žijí,
ona padá,
její hlas teď chvátil žár
Slyšíš kroky v popelu,
to jsou lži, co jdou zas ke stolu
Historii píší muži, ale krev je na rukou tvých
Plámeny v mlze,
v očích stíny,
hoříš pro pravdu, ale svět je líný
Voláš anděly, nikdo neslyší,
všichni jen mlčí, když tvá duše křičí Johanko,
proč tě zradil svět?
Tvůj oheň hoří, není cesty zpět
Až jednou zazní hlas dívky v tichu,
v očích bude mít slzy i píchu
Ona neshořela,
jen se změnila v hlas,
co plane v každé z nás,
co věří zas
Plámeny v mlze,
v očích stíny,
hoříš pro víru, i když každý z nich je vin
Voláš anděly,
teď slyšíme,
tvoje jméno v ohni navždy živé je
Johanko, už tě svět nezlomí,
tvůj plamen zůstal v nás navždy