Někdy v noci sedávám na špinavým parapetu,
ptám se černýho nebe.
Kam se měsíc schovává, když dokouří cigaretu,
když horám nozebe?
Jestli vážně přes den spí, nebo jenom odpočívá,
a jak to se sluncem vlastně má.
Jako lidi závidí,
nebo mu nic nezazlívá,
stačí,
že mu v noci zpívá tma.
Příteli můj,
příteli,
i nám tma v noci může zpívat.
Hlas má krásnější, než mysleli jsme dřív.
Stále jineš nás rozdělí,
že míň,
než já si upil vína.
Kdo moc ví,
ten už se příliš nedoví.
Nikdy v noci sedávám na špinavým parapetu,
ptám se černýho nebe.
Jestli nikdy se mu zdá,
že tam z hora vládne světu,
nebo stěží zvládá sebe.
Jestli ví,
co má se stát,
nebo prostě jenom věří,
že je všechno přesně,
jak má být.
Jestli chodí po špičkách kolem všech zamčených dveří,
nebo všechny zkouší otevřít.
Příteli můj,
příteli,
i nám tma v noci může zpívat.
Hlas má krásnější, než mysleli jsme dřív.
Stálej,
než nás rozdělí,
že míň,
než já si upil vína.
Kdo moc ví,
ten už se příliš nedoví.
Příteli můj,
příteli,
i nám tma v noci může zpívat.
Hlas má krásnější, než mysleli jsme dřív.
Stálej,
než nás rozdělí,
že míň,
než já si upil vína.
Kdo moc ví,
ten už se příliš nedoví.