Princesnu, která pohrdla si krály,
odmítla si jejich lásku, moc a slávu.
Sestričko nejchudších sklonila s hrdou hlavu,
aby jak ovečku tě ostříhali.
Aneško,
Aneško Česká,
teď místo koruny chudobnou roušku nosíš,
a místo, aby svládla, na kolenou prosíš.
Smiluj se Bože nad bloudícím lidem,
svého bídy
neodvracej tvář.
Slepí a chromí
děti opuštěné,
zrazené ženy,
postižení morem,
svou korunou tvou a královským dvorem.
A důháně jich slz se k nebi klene.
Česká,
ty místo koruny
chudobnou
roušku nosíš,
a místo, aby svládla,
na kolenou prosíš.
Smiluj se
Bože nad
bloudícím lidem,
od jeho bídy
neodvracej tvář.
Ty, která
úzkosti v sen nepodáváš,
ty proníš láska prázdným slovem není.
Přišli jsme za tebou smutní a unavení,
a tvoje tvář se ve tmách světlem stává.
A nežko česká,
na místo koruny chudobnou roušku nosíš,
a místo, aby svládla, na kolenou prosíš.
Smiluj se
Bože nad bloudícím lidem,
od jeho bídy
neodvracej tvář.