Na ulici stál chlapec málý,
nic neviděl a proto se mu děti smály,
možná ze zlosti
a pouhé lidské hlouposti.
Jedno z dětí přišlo k němu blíž a zakřičelo na něj,
jdi už pryč, ty k nám nepatříš,
ooo, nepatříš.
Kam má jít chlapec, který nevidí?
Chlapec,
který nevidí.
Chodí jen sem a tam a tiše vraží do lidí.
Tiše vraží do lidí.
A psi tom ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát a s ostatními dětmi na hřišti stát,
vidět stromy
a slunce, co svítí na domy.
Kolem něho lidé procházeli,
se skloněnou hlavou,
aby neviděli,
co se děje,
že se někdo někomu směje.
Někdo někomu směje.
Kam má jít chlapec, který nevidí?
Chlapec, který nevidí.
Chodí jen sem a tam a tiše vraží do lidí.
Tiše vraží do lidí.
A
psi tom ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát a s ostatními dětmi na hřišti stát,
tak si kleklo,
spojil ruce a tiše zheklo.
Proč jste na mě takový?
Já za to přece nemůžu,
ale i když nevidím,
to ještě neznamená,
že neumím být šťastný.
Jsem rád na světě,
chci se smát,
chci dělat,
co mě baví,
chci se radovat s maličkostí,
nechte mi mít sny.
A proto ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát a s ostatními dětmi na hřišti stát,
vidět stromy
a slunce, co svítí na domy.
A proto
ptá se sám sebe,
proč si nemůže hrát a s ostatními dětmi na hřišti stát,
vidět stromy
a slunce, co svítí na domy.