PADÁ DEŠČ DO VĚTVÝ
Padá dešť do větví,
pludě tmou jako stín,
jako stín s podivným poselstvím.
Padá dešť do větví,
chodil tmou po špičkách
jako stín bloudící,
ztracený v temnotách.
Já si v chvíli té
přálákeš mě víc,
páře tvé obejmou.
Padá dešť do větví,
do černých klobouků,
do límců, do růží.
Padá dešť,
kdo byl sám,
opět ví,
co je mí, co je víc.
Když vidí slaní dešť
na víčkách slunečnic,
a já lásková
si v té chvíli
Dlaním tvým
blíž a blíž.
Dlaním tvým
blíž a blíž.
