Až svouknu prach ze hřbetu knížek,
až najdu klíč od starých dvířek na misky vach,
až *** svoje přání,
až zmizí strach,
co v rozletu brání,
pak jistě lépe se bude nám žít.
Až vrátí se zpět,
co cestou jsem ztratil,
až řeknou mi díky ti za něž jsem platil,
až slunce přivolá předjarní jas,
a břehu dosáhne i poslední z nás,
pak jistě lépe se bude nám žít.
Až dopis, co obsal jsem, přinese štěstí,
a osud nám nadělí jen rovné cesty,
po kterých zkrátka radost je jít,
pak jistě lépe se bude nám žít.
Až promluví ti,
kdož mají co říci,
až vyjedou rytíři ve skalách spící,
až nebude třeba na úhor sít,
pak jistě lépe se bude nám žít.
Jenže zatím jen slyším, jak rytíři chrápou,
a kormidlem točí zas ti,
co stuha chápou, ale ať klidně
vezme jas.
Přátelé, žijme,
dokud je čas.