Tam
za řekou dípku mám,
jenže se mi touhla.
Každý den přicházím,
dípku v ruce žmoulám,
ale den co den mě vítá prázdný ***.
Kamení si o mně strávu vyprávím,
nohy prachem vláčím jako bez hlaví.
Ale zítra tentýným,
až se oknem plůží stíny,
za tebou se známou cestou vypravím.
Tam odcházíš,
každý den
o čem asi touhšíš,
v prý chříhla máš,
v oblacích nepokojně kroužíš.
Ale já jsem člověk přísně pozemský,
nehledám si zkrátka, lásku popeřím.
Na takové dípky už vůbec nevěřím.
Ale zítra tentýným, až se oknem plůží stíny,
postavím se zas na čekanou kedveřím.
Ale já jsem člověk přísně pozemský,
nehledám si zkrátka, lásku popeřím.
Na takové dípky už vůbec nevěřím.
Ale zítra tentýným,
až se oknem plůží stíny,
postavím se zas na čekanou kedveřím.