Častokrát jsem na tvých dálek ptám
Odkud asi chodí vítr k nám?
A co všechno vidí a co všechno musí znát?
Chtěl bych větrem být,
chtěl bych s ním světem bát,
světem bát.
Odkud asi chodí vítr k nám?
Třeba je mu smutno, že je sám.
Já zal bych ho k nám do strání a hrál bych mu k nám napřání,
co znám.
Ááá, ááá, ááá, ááá, ááá, ááá.
Vítr to je poutník stolety,
k cestám světem věčně zakloty.
Mně je ho tak líto, jak sám lídá ten svět náš.
A někdy se mi zdá,
že slyším jeho pláč,
jeho pláč.
Áááá, áááá, áááá,
áááá.
Častokrát jsem modrých dál vtáhám.
Odkud asi chodí vítr k nám?
A co všechno vidí a co všechno musí znát?
S tímhle světem být,
chtěl bych s ním světem bát,
světem bát.
Odkud asi chodí vítr k nám?
A proč se potom vrací domů zdát?
To bych se mohl zmát a naučil bych sám ho rád,
co znám,
co znám.
Áááá, áááá, áááá, áááá.