V zapadlé čtvrtí, kde se věčně šeří,
kde vzduchoprázdno krátí ***,
kde jenom saze sněží do kadeří,
ona se chvěla na scho***,
chvěla se on stál vedle ní,
ve městě plném kamení,
a říkala mu obej mi mě, obej mi mě, obej mi mě,
v***ni mi kyslík do těla.
Pořád mě obejmej v té tmě a zimě,
nedopust,
abych umřela,
a říkala mu vezmi se mnou roha,
tam kde tma voní pokvítí,
slunce ten puchejř strejčka pána boha pro nás dva tady nesvítí.
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
a slavík tady netluče.
Třicet let je nám dohromady,
máme jen prázdné náruče,
líbej mě,
jsme už dospělí,
život nás brzy rozdělí,
a říkala mu
obej mi mě, obej mi mě, obej mi mě,
v***ni mi kyslík do těla,
pořád mě obejmej v té tmě a zimě,
nedopust,
abych umřela.
My dva už přece dávno nejsme děti,
na práci jsme už staří dost,
když na práci tak proč ne na obětí,
když na pláč proč ne na radost,
líbej mě,
líbej zas a zas,
život se musí prožít včas.