O čtvrtý ráno,
sčítám svoje chyby,
a všechny možná,
zdali nebo kdyby,
o čtvrtý ráno,
někdy opátý,
oči strachem zavátý,
sám jako jonář,
bez vel ryby.
Lovím si z hlavy trápení a zmadky,
procházím krajním středem křižovatky,
lovím si z hlavy paniky a viny,
sem letým línem kocoviny,
přemožen minulým,
složen na lopatky.
Ze
šedé kůry,
tiché noční můry,
myšlenky skryté, kam si docházel,
pro klauzury,
bez cíle cesty,
bez radosti cíle,
počítám omyly,
počítám chvíle,
broukám tóny,
téhle partetury.
Někde se tam touláš ty a někde taky jiná,
nevyvětrám,
nezapomínám,
o čtvrtý zapne a byčuje mě strachy,
ta hlava za všechny mý prachy,
vynáší konečně,
rácio ultima.
O čtvrtý ráno,
zčítám svoje chyby,
a všechny možná, zdali, nebo kdyby,
o čtvrtý ráno,
někdy opátý,
oči strachem zavátý,
sám jako jonáš,
bez vel ryby.
Po zvyklosti
zabírá budík,
moudřejší ráno,
černá káva,
a trocha něhy střední velikosti.